Pokud jste očekávali další článek o autorských právech, omlouvám se vám. Usoudil jsem, podnícen diskuzí pod článkem minulým, že to téma nechám ještě chvíli zrát v hlavě a zkusím najít víc příkladů. Takže od seriálu si dáme pauzu a podíváme se na něco jiného. Kdo jste se předchozí dva roky zúčastnili našich přednášek na PragoFFestech, možná v následujícím článku poznáte styl kresby specifický pro mé prezentace. A mohu také slíbit, …

O tom, do jak dlouhého textu patří jaké množství postav, už jsem nějaké články četl. A víte co? Je to fuk. Jistě, nejspíš existuje nějaké ideální množství, kolik postav se do povídky/románu vejde, ale spíše bych řekl, že tady záleží na schopnostech daného autora. Je jedno, zda má v povídce tři nebo pět hlavních postav. Hlavní je, zda je schopen je ukočírovat.

aneb když se autor zacyklí a jeho postavy se podobají jedna druhé.

Jména vašich postav, věčné téma, na které jsem se v minulosti již vyjádřil, ale od té doby se vyskytlo několik nových podnětů, takže se mi vyplatí začít znovu, lépe.

Dnes bych se chtěla věnovat napohled samozřejmému aspektu tvorby: jménům a názvům. Pokud však předem jásáte, že vám poradím, jak svým postavám vtisknout jména, která si budou vaši čtenáři pamatovat do konce svého života, zklamu vás. Samozřejmě se někdy dotknu i této stránky věci, ale dnes se chci věnovat jinému aspektu tématu: názvům (tedy jménům textů) a jménům autorů.