3 věci, které neříkat vašim betačtenářům

Betačtenáři jsou lidé, kteří pročítají autorův text a předávají mu své dojmy z něj. Tato činnost se nazývá betačtení a jejím hlavním cílem je zjištění funkčnosti textu a odhalení jeho problémových míst. Možná si teď klepete na čelo, proč sem něco takového píšu, ale popravdě, občas mám pocit, jako by na to autoři zapomínali. Připravila jsem proto takového malého průvodce tím, co betačtenářům neříkat, pokud chcete, aby vám pomáhali dobře a dlouho.

Pokračování textu 3 věci, které neříkat vašim betačtenářům

Jak vypiglovat text

Byl jsem autorkou Míšou požádán ke článku o malou předmluvu, tak ji tu máte. Jak vidíte, text není od nikoho z původní trojice, ale současně není označený jako od hosta, což je jen první z více změn, kterých se tu dočkáte. Ze začátku jsem u článku váhal, zda není moc osobní, ale pak mi došlo, že o to vlastně jde. O dané problematice jsme tady my tři psali už dřív, ale rozhodně se hodí náhled z nového úhlu a jiné klávesnice. Dokonce si myslím, že co se týká podobných témat, která každý vnímá jinak, možná by někdy i stálo za to, dva (nebo víc?) názory postavit vedle sebe a nechat vás, ať je sami porovnáte a vyjádříte se, který je lepší. No, toho se dočkáte snad někdy jindy, dnes už předám slovo.

Sikar

Pokračování textu Jak vypiglovat text

Host: Míša Merglová: Jak je důležité míti Sikara

Opět jednou nám dorazil článek od hosta, který mě sice zpočátku vyděsil názvem, ale už v úvodu jsem se naštěstí uklidnil, když jsem zjistil, jak to je. Ale co bych zdržoval, račte se začíst.

Sikar Pokračování textu Host: Míša Merglová: Jak je důležité míti Sikara

Hlavně s citem!

Kdysi dávno jsme se zabývali tématem, že někteří autoři jako kdyby se snažili soustředit na zrakové vjemy, ale zapomínali, že jejich hrdinové i čtenáři mají i jiné smysly. Dalším problémem jsou pak tací, kteří si sice na více smyslů vzpomenou, ale trochu problém jim činí fakt, že člověk není jen tělo, ale i mysl. Pokračování textu Hlavně s citem!

Když kritizuješ, nesrovnávej!

Ještě máme pondělí, je tedy čas šokovat vás článkem. To jste nečekali, co?

Nebudu dlouho odbíhat a půjdu rovnou k věci. Hodně často se stává, že lidé padají do schematického myšlení. Příkladem budiž, jak americká spisovatelka Diana Gabaldonová zareagovala na Řeky Londýna Bena Aaronovitche:

Možná to po rozkliknutí bude vidět lépe, ale v angličtině tam je „What would happen if Harry Potter grew up and joined the Fuzz“, což čeština věrně kopíruje: „Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie.“

Pokračování textu Když kritizuješ, nesrovnávej!

Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?

Občas si u nějakého příběhu řeknete, že tohle je přece pitomost. Zápletka jako kdyby byla nucená, postavy se chovají nelogicky a jako naprostí blbci, rozuzlení je náhlé a doslova vycucané z palce. Upřímně, mnoho příběhů obsahuje jeden či více zmíněných znaků, aniž by jim to uškodilo až tak moc, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Pokračování textu Nač to dělat jednoduše, když může být hrdina pitomec?

Fráze, rčení, ustálená slovní spojení – na co si dát pozor

Všichni používáme v řeči různé ustálené obraty, fráze a rčení. Řeknete, že prší nebo že lije jako z konve? Pokud není na obloze jediný mrak, můžete říct, že je jako vymetená. Podobné věci jsou naprosto běžnou součástí mluvy, takže když je použijeme v příběhu, rozhodně neuděláme chybu. Dokonce třeba u dialogu může používání podobných frází učinit vaši postavu pro čtenáře uvěřitelnější, protože mluví jako normální člověk. Jenže i používání frází s sebou nese nějaká rizika. Jaká? Čtěte dál. Pokračování textu Fráze, rčení, ustálená slovní spojení – na co si dát pozor

O hajzlech 2 – hajzlové všude kolem nás

VAROVÁNÍ – následující článek je poněkud osobnější, než obvykle. Obsahuje názory na jisté téma a nejedná se o řečení ,,toto je správně a mělo by to tak být“, ale ,,nad tímhle se zkuste zamyslet i vy, já to poslední dobou dělám až příliš často“. Děkuji za pozornost, protože u tohoto článku opravdu bylo třeba toto zmínit.

Nevím, kde mám začít. Skutečně, nemám nejmenší tušení, jak začít tenhle článek, jelikož k tomuto tématu se dá říct možná až příliš. Ano, autorská práva jsem opět odložil na později, protože během minulého týdne se mi do rukou úplně náhodou dostal další materiál, který si zaslouží hlubší prověření a zamyšlení. Takže vám mohu slíbit, že ten článek bude sice později, ale o to lepší.

Loni v květnu jsem se zabýval tím, co se stane, když píšeme hrdinu hajzla. Pod článkem se rozvinula poměrně výživná diskuze, ale to nejlepší mi přišlo soukromě. Pozor, na následujícím screenshotu jsou nehezká slova, ale co bychom taky čekali od diskuze mě a Gadra, že. A hlavně, článek možná nebude vhodný pro jedince, které ještě neopustila víra v to, že lidstvo je normální. Pokračování textu O hajzlech 2 – hajzlové všude kolem nás

Čísla, hodnoty, rozdíly a jejich nepochopení

Minulý týden jsem se zmínil o jistém C.W.Chandlerovi, autorovi nechvalně proslulého komiksu Sonichu, který je mimochodem také dle vlastních slov autistou. O autismu obecně jsem se rozhodl si něco víc přečíst. Povědomí o tom, co to vlastně je, má dnes snad každý. Pokud ne, pomůže vám Google, od toho tu já nejsem. Základy jsem znal, ale pak jsem se začetl trochu víc a zjistil jeden důležitý fakt – najdou se začínající autoři, kteří, ač autismus očividně nemají, ve svých textech vykazují některé jeho příznaky. Takové, že pokud by se projevovaly ne v textu, ale chování, by jim mohly dělat trochu problémy při běžné komunikaci s okolím. Rozhodl jsem se tedy vytípnout některé z těchto problémů a navíc přidat pár dalších, které v příběhu mohou dělat paseku stejným způsobem. Pokračování textu Čísla, hodnoty, rozdíly a jejich nepochopení