Díl čtvrtý: možné zádrhele a záludnosti   Ve čtvrtém (a posléze i v pátém) díle našeho společného čárkového opáčka se podíváme na to, co se do předchozích tří nevešlo, případně na to, co jsem schválně nechala až po tématu psaní čárek v souvětí, protože se dané jevy týkají vět jednoduchých i souvětí. Jako první je to psaní čárky před spojkou než.   Složité než? Ale kdež!   U spojky než …

Díl třetí: psaní čárek v souvětí   Po větách jednoduchých se dnes pustíme do opakování toho, jak je to s čárkami v souvětích.   Souvětí je celek skládající se z více vět, zpravidla vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek. Při psaní čárek tedy jednak musíme pamatovat na všechna pravidla, která platí při psaní vět jednoduchých (viz Čáry máry čárky 1 a Čáry máry čárky 2), navíc je třeba se soustředit …

Díl druhý: psaní čárky ve větě jednoduché – pokračování   V úvodním díle našeho společného (jestli si pamatujete, také s tím mívám trable) čárkového opáčka jsme se podívali na to, kdy psát čárky ve větě jednoduché. Probrali jsme oslovení, několikanásobné větné členy, psaní a nepsaní čárky před spojovacími výrazy, jakož i psaní čárky, pokud užijeme dvojici spojovacích výrazů (např. ani – ani). Dnes budeme pokračovat větami jednoduchými a jevy, s …

Díl první: psaní čárky ve větě jednoduché Po prázdninové pauze se dnes opět podíváme na nějaké to opakování českého pravopisu. Tentokrát se bude jednat o čárky, protože – jak již bylo řečeno mnohokrát – psát správně česky je základním kamenem spisovatelského řemesla. Koneckonců, ono to dost užijeme i v běžném životě. Nezapomeňme totiž na to, že čárka mnohdy rozhoduje o smyslu věty! Teď budeme jíst, děti!                                  Teď budeme jíst děti! …

Aneb psaní -mě- x -mně- ve slovech   V minulém Základním opáčku jsme se podívali na problematické psaní zájmen a to včetně správného užívání tvarů zájmen první osoby jednotného čísla, tedy tvarů mě, mne a mně. Dnes bych se ráda zaměřila na psaní mě a mně ve slovech –  přiznám bez mučení, v tomto sama mnohdy tápu a jsem vděčná, když mi můj textový editor špatně napsané slovo podtrhne. Ale …

Úplně jednoduše můžeme říct, že zájmena zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují. V větě mají zpravidla funkci podmětu, předmětu nebo přívlastku. Některá z nich používáme naprosto automaticky a chybu neuděláme, ani kdyby nás vzbudili o půlnoci z hlubokého spánku. I v užívání a správném psaní zájmen však někteří dělají přešlapy (často opakovaně) nebo přinejmenším tápou (také opakovaně).   Rozlišujeme sedm druhů zájmen. Zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, …

V návaznosti na první základní opáčko připomínající, kde se správě píší ta proklínaná íčka a ýčka, tady máme další článek do série – tentokrát se zblízka podíváme na eska a zetka a jejich správné užití nejen v předponách, ale i na místě předložek.  Takže bez dlouhého úvodu, pojďme na to:

Možná se mnohým z vás bude zdát tenhle článek naprosto zbytečný. Což je v podstatě dobře, protože to znamená, že s pravopisem problémy nemáte. V poslední době jsem ovšem narazila na texty, které se vcelku triviálními pravopisnými chybami hemžily tak, že mi to skoro “vypálilo oči” – jen upozorňuji, že to nebyly pouze v rychlosti psané vzkazy, které si po sobě člověk ani nepřečte, a texty v téměř anonymních hlubinách …