Minulý článek jsem označil za mrzoutský. Dnes se však podíváme na problematiku vašeho přístupu k psaní z druhé strany. Nepřehánějte, nepřeceňujte se, ale současně taky se nepodceňujte.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
« Kvě | ||||||
1 | 2 | 3 | 4 | |||
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
Minulý článek jsem označil za mrzoutský. Dnes se však podíváme na problematiku vašeho přístupu k psaní z druhé strany. Nepřehánějte, nepřeceňujte se, ale současně taky se nepodceňujte.
Když vidíte název tohoto článku, možná si říkáte, že zase jednou chci zmínit armádu sedmi set tisíc trpaslíků. Ne že by se nehodilo čas od času ji zmínit, ale o tomhle přehánění dnes psát nechci. Nepřehánějte co? Mínění o sobě samém.
O autorské dušičce, ublíženém géniovi a o tom, jak vás také může vnímat okolí (tedy zcela jinak, než chcete).
Často se setkáváme s lidmi, kteří se prostě neumí prezentovat na veřejnosti, kam patří i profily na sociálních sítích, e-maily, které vidí jen adresát, a podobně. Můžete namítnout, že co si píšete například na facebook, je jen a jen vaše věc. Ale měli byste mít na paměti, že tuhle “jen a jen vaši věc” mohou často číst vaši potenciální zaměstnavatelé, vydavatelé nebo fanoušci. A co jednou vypustíte ven, to se …