Ačkoliv obrázek v záhlaví je poněkud doslovný, tak docela hezky vyjadřuje, co bych někdy nejradši udělal, když vidím povídku, v níž je následující problém. Určitě to znáte. Rozečtete povídku a po maličké ukázce děje následuje téměř nekonečné seznámení s postavami, světem a dalšími reáliemi. Zkrátka a prostě, autor nepokračuje v příběhu, ale zaválí vás informacemi. Abych rozebral tento nešvar, je třeba na něj pohlédnout z několika úhlů.   Jak se psalo dříve, jak se píše …

Aneb když vaše postavy jednají opakovaně podle určitých schémat a jak je důležité mít ostražitého betačtenáře, který se vám to neostýchá říct. Název článku působí možná trochu zvláštně. Pro následující text je však ono „plán á la Gail“ poměrně stěžejní, takže se to hned na úvod pokusím vysvětlit.

Pamatuji si, jak jsem kdysi komentoval, že nemáte čtenáře seznamovat se sáhodlouhým hrdinovým inventářem, když z něj nakonec použije jen jednu věc. Stejně tak váš hrdina může klidně tahat z kapes věci denní potřeby (nůž, sirky, propisku…), aniž by bylo nutné předem varovat, že má tyto věci u sebe. Na druhou stranu se hodí zmínit fakt, že s sebou neustále nosí jen tak mocný magický artefakt schopný ničit světy. Co je ale důležité …

V okamžiku, kdy toto čtete, mi zbývá do konce Dračího řádu přečíst tři povídky (z celkem sto čtyř). Kdybych to měl shrnout, byl to slušný ročník. Jako vždy se ovšem našly povídky, jež očividně neseděly rozsahu, který pro ně autor zvolil. Co k nim mohu říct?

Někdy mám pocit, že se pohybuji v kruhu. Takovém každoročním, většinou se na jeho začátek dostanu při hodnocení Dračího řádu. Každý rok si povzdychnu, že někdo dělá něco opravdu chybně, říkám si, že za rok to nebudu muset psát znovu… načež se objeví někdo, kdo před rokem rozebraný problém dostane na úplně novou úroveň. O jednom takovém vracejícím se nešvaru si povíme dnes.

Trochu o vaření, více o psaní a hodně o přemýšlení.