Ruce nahoru, kdo máte rádi Toma a Jerryho. Nebo Asterixe. Filmy s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Jsem si jistý, že se vás aspoň na něco z toho hlásí spousta. Co mají tato díla společného? Ve všech se nachází násilí, které je současně zdrojem humoru. A ono to funguje. Proč? A kdy to nefunguje?

Mnoho knih žánru fantasy v sobě má mapu. Podívám se do knihovny a vím, že nějaká mapa se rozhodně nachází u Tolkiena, Sapkowského a Pratchetta. Poslední z nich má hned čtyři, všechny jako samostatné publikace. Ty jsem si všechny před chvíli prohlédl. Důvod? Jedna naše čtenářka se zmínila o nešvarech map, které lidé dávají ke svým fantasy příběhům. Zjistili jsme, že toho je dost na celý článek.

V Pratchettově Zeměploše, konkrétně v sérii o čarodějkách, je jedna moc pěkná pasáž. Skupinka mladých dívek, co si myslí, že jsou čarodějkami, je Bábi Zlopočasnou vyzvána, aby jí shodily klobouk z hlavy. Dívky se začnou vymlouvat, že tak daleko v magii ještě nejsou. Bábi tedy vyzve Stařenku Oggovou, ať to udělá ona. Stařenka to udělá – pomocí obyčejného klacku. Bábi poté dívkám řekne, že nemají myslet paranormálně, dokud se nenaučí myslet normálně. …

Pokračování minulého článku. Jsou i jiné inventáře. Nemusíme čtenáře seznamovat s tím, co všechno za běžné věci hrdina nosí a možná je i použije, aniž by tím někoho překvapil. Mnozí autoři však čtenáře rádi seznamují se seznamem věcí, na které hrdina ani nesáhne.