Hmm, koukám na název článku a ano, tohle nezkoušejte nejen v literatuře, ale ani ve skutečném životě. Před nějakým časem jsme tu měli rozhovor (nejen) na téma motivace sebevrahů. Mimo jiné z něj vyplynulo, že sebevražda je věc, kterou si člověk obvykle rozmýšlí dlouhou dobu, v řádu měsíců či let. Nebývá to něco, pro co se rozhodne teď hned okamžitě.

Mít příběh z pohledu více postav není žádná novinka. Dokonce se může jednat o příjemné zpestření jinak všedního příběhu. Dejme tomu by v příběhu mohl být protagonista a antagonista, ale když budete střídat jejich pohled, můžete skončit s dvěma protagonisty, protože záporák sám sebe bude pochopitelně vnímat jako toho dobrého. Zkrátka, když tohle uchopíte za správný konec, výsledek může dopadnout slušně. Jenže se to musí zkrátka umět.

Poslední dobou se mi množí nápady na články, které by se rozrostly do takových rozměrů, že je lepší z nich udělat seriál. To je i případ toho dnešního, který měl pracovní název Experimenty na prd, ale usoudil jsem, že budu radši shovívavější. Seriál se tedy jmenuje Tohle doma nezkoušejte a hodilo by se doplnit, že hlavně v případě, pokud si opravdu nejste jistí, co děláte. Jeden můj kamarád se …

Před tím, než se začnu zabývat rozdíly mezi hrdinou a rádoby-hrdinou, je nezbytné definovat, kdo je to vlastně hrdina. Na první pohled to vypadá jako hloupá otázka vzhledem k tomu, kolik článků o hrdinech bylo už na stránkách Triumvirátu publikováno, avšak není.

Pro začátek si řekneme jeden starý vtip. Víte, jaký je rozdíl mezi černým a morbidním humorem? Černý humor je deset dětí v jedné popelnici. Morbidní humor je jedno dítě v deseti popelnicích. Chvilka ticha, házejte po mně pukavce.