Často padají otázky, proč vlastně nepřijímáme do soutěží fanfikce. A to nejen my. Odpověď je prostá: pokud je vlastníkem práv k tomu, co my vydáme a prodáváme na knižních pultech (či eshopech), někdo jiný, pak se my obohacujeme na jeho účet. Ale ono je to ještě trochu zamotanější.

Jistě jste si všimli, že k tématu částečného psaní podle her jsem si odskočil i v tomto článku, ale přesto jsem se rozhodl se k nejen atmosféře ještě pár slovy vrátit. Každopádně, mám tu pro vás i nějaké další tipy, tak jdeme na to!

O tvorbě postavy a charakteru jsme toho napsali už hodně. Jak na to, čeho se radši vyvarovat, jak využívat klišé, nebo proč se jim radši vyhýbat – zkrátka každý si tu najde něco svého. Jeden aspekt jsme však mírně opomíjeli, byť v něm fakticky sami žijeme takřka denně: co když si chce autor zjednodušit práci a místo složitého vymýšlení originální postavy si vezme živého člověka jako předlohu?

V jednom nedávném článku jsem vzpomínal na dobu před deseti lety. Na mysl mi mimo jiné přišla jedna internetová diskuze, kterou jsem v té době četl. Probíraly se v ní překlady titulků k filmům.

Při pohledu na název článku jste si možná řekli „Hele, Sikar jde zase rýpat do videoher!“. Rád bych nyní řekl, že vás zklamu, jenže to by taky nebyla pravda. Dnes totiž nehodlám říkat, jak to nedělat. Naopak chci nadnést, že když už tohle chcete provést, tak jak to udělat správně. Vážení, ačkoliv jsem to psal už víckrát, stejně se připravte na krutou pravdu: Dobrodružství vaší postavy ze hry nikoho nezajímá. …